Když 2. června 455 Vandalové dobyli Řím, byl to jeden z hřebíčků do rakve Římské, v tento moment už přesněji řečeno Západořímské, říše. Těch problémů, které starověký kolos musel řešit, bylo x a byly defacto podobné, jaké se v Evropě řeší dnes.
Například imigrace. Ve 4. a 5. století nájezd asijských Hunů způsobil tzv. Stěhování národů. Germánské kmeny na hranicích říše byly ve stavu humanitární katastrofy a Římané chtě nechtě museli řešit otázku, zda uprchlíky přijmou, nebo ne. Dále: asimilace. Barbaři se postupně dostávali nejen do legií (nikdo jiný už v podstatě nechtěl bojovat), ale i do vyšších funkcí ve státní správě i v armádě. Přesto se na ně Římané pořád dívali skrz prsty a vzájemné vztahy byly plné nenávisti a xenofobie.
Dále: náboženské spory. I když Římská říše roku 380 oficiálně přijala jako státní náboženství křesťanství, existovaly větší či menší odchylky. Když pomineme rodící se západní a východní verzi křesťanství (katolictví a pravoslaví), tak ohromně populární byl tzv. arianismus, který odmítal (poněkud složitou) Trojjedinost Boží a hlásal, že Bůh je prostě jen jeden a Kristus a Duch svatý jsou jeho „podřízení“. Tato „jednodušší“ verze křesťanství, zakázaná už v roce 325, byla však ohromně populární u Barbarů (například ti naši Vandalové byli ariánští křesťané) a jejich války s Římany měly tak ještě náboženský podtext. Dále: Divoká politická kultura. Západořímská říše (na rozdíl od východní části, kde byly poměry podstatně stabilnější) byla ve svých posledních staletích dějištěm neustálých státních převratů, povstání, císařů a vzdorocísařů, intrik a politických vražd. Uvádí se, že mezi 2. a 5. stoletím zemřelo nepřirozenou smrtí (rozuměj: bylo zavražděno) hned 22 císařů.
Dále: ekonomická krize. Opět mnohem hůře byla postižena západní část říše, která potřebovala vydržovat velké armády na boje s Germány (hlavní protivník východní části říše byli sofistikovaní Peršané, kteří např. dodržovali mírové smlouvy). Daně už byly neúnosné a zatímco dřív se vydělávaly peníze dobytím nových území, jejich plundrací a zdaněním (např. Ceasar se obsazením Galie stal z monstr-dlužníka nejbohatším mužem říše), teď probíhal opačný jev, že římské území se kus po kusu zmenšovalo a příjmy pokladny se adekvátně ztenčovaly. Problémem bylo i to, že naši Vandalové obsadili severní Afriku, což byla – možná z dnešního pohledu překvapivě – obilnice Římské říše. Jejich přítomnost v této části světa tedy nemohla trvat dlouho. Bylo ekonomickou nutností vypudit je pryč, a když to nedokázali západní Římané (jejichž říše se mezitím zhroutila), tak to udělali východní Římané, kteří Vandalské království vyvrátili v roce 534.

Sledujte nejdůležitější okamžiky historie na Twitteru ZDE.

OHODNOŤTE TENTO POŘAD NA ČSFD ZDE.

Autor: Martin Krušina
Střih: Martin Šašek
Dramaturg: Pavel Zuna
Šéfproducent: Lukáš Záhoř