Boris Jelcin, jehož zvolení prezidentem po skončení starých komunistických pořádků v roce 1991 způsobilo takové nadšení, je ruským národem o osm let později stejně freneticky zatracován. Za dobu svého působení zapříčinil ekonomickými reformami neuvěřitelnou bídu, nezaměstnanost, došlo na pouliční boje, krveprolití, stovky mrtvých, tanky v ulicích, ústavní krizi i totální ekonomický krach země… A v rámci „nové ekonomiky“ stál Jelcin i za privatizací, během které si vysoce cenný národní majetek rozdělila skupina oligarchů – ti pak prezidenta podporovali za každých okolností. Tomu všemu nevěřícně přihlížel celý svět. Stejně tak jako okamžiku, kdy ve svém projevu 31. 12. 1999 Boris Jelcin nečekaně oznamuje své odstoupení z funkce.