První války v Perském zálivu se účastnila i československá protichemická jednotka. Masivní užití letectva, chytré zbraně (inteligentní bomby, neviditelné bombardéry Nighthawk, vrtulníky Apache, rakety Tomahawk, protirakety Patriot…), družicové snímkování a on-line letecké průzkumy to vše umožnilo spojencům efektivně velet a zvítězit.

Šlo o první válku v přímém přenosu – živé záběry noční protiletadlové palby v Bagdádu či záznamy naváděných raket obletěly svět. To, co se k divákům nedostalo, byly záběry raněných či mrtvých (těch bylo na konci války na straně spojenců čtyři sta a na straně Iráčanů asi sto tisíc). Zprávy totiž podléhaly armádní cenzuře a nezávislí novináři byli takřka bez šance na přiblížení k frontovým liniím. Kuvajtské ropné vrty, které iráčtí vojáci zapálili v posledních dnech války, se podařilo uhasit až teprve v listopadu 1991. Denně tenkrát shořelo okolo šesti milionů barelů ropy a do atmosféry se uvolnilo na patnáct tisíc tun zplodin.

 

V reportáži byly použity materiály fotobanky ISIFA.