Jiří z Kunštátu a Poděbrad (1420-1471) je poněkud neprávem opomíjený při výčtu největších postav naší historie. Jako jediný v našich dějinách se totiž stal králem, aniž by patřil k jakékoliv královské dynastii (byl z tzv. „prostředního lidu“) či aniž by byl v jakémkoliv příbuzenském svazku s předešlým panovníkem – což byla dvě pravidla, kterými se volba panovníka vždy řídila. Využil příhodné situace, kdy předešlý král Ladislav Pohrobek záhy zemřel v 17 letech a v jeho soustátí (České země + Uhry) byli nejmocnějšími muži dosavadní správcové – Jiří z Poděbrad pro České země a Matyáš Korvín pro Uhry. Korvín (mimochodem Jiříkův zeť – vzal si za ženu Jiříkovu dceru Kateřinu), který byl také prostý šlechtic bez královské krve, na začátku roku 1458 dosáhl zvolení uherským králem. To nemělo ve středoevropských dějinách obdoby a Jiří z Poděbrad to o pár týdnů později při své „předvolební kampani“ neopomněl zdůrazňovat („když to šlo v Uhrách, proč by to nešlo u nás“). Z Korvína se ale na stará kolena stal Jiříkův úhlavní nepřítel (Kateřina totiž zemřela už ve 14 letech při porodu) a nakonec ho téměř připravil o český trůn.