Evakuace Východního Pruska vyhlášená 20. ledna 1945 (oficiálně nazvaná Operace Hannibal) v mnohém připomínala evakuaci britských vojáků u Dunkirku na začátku války, akorát ve větším měřítku a na větší vzdálenost. Do 8. května 1945 pro německé vojáky a civilisty přijelo 1080 lodí a celkový počet přepravených představoval 1,25 milionu lidí (900 tisíc civilistů a 350 tisíc vojáků). Lodě mířily do západní části Německa (např. do přístavu Kiel), blíže americkým liniím. Transportní lodě byly legitimním vojenským cílem (převážely vojáky), a tak pozdější otázky, jestli potápění těchto plavidel nebylo náhodou válečným zločinem, jsou liché. Kromě potopení Wilhelma Gustloffa došlo ještě ke dvěma podobně velkým událostem: stejná ponorka S13 potopila o 11 dní později ještě transportní loď General von Steuben (3608 obětí) a v dubnu 1945 jiná sovětská ponorka L3 potopila loď Goya na cestě z Kdyně do Kielu. Tady je odhadovaný počet obětí 6700 lidí, což by byla po Gustloffu druhá největší námořní katastrofa v dějinách.