Bitva na Bílé hoře se postupem času stala národním mementem, prohrou českého národa s Němci. Tato interpretace je však nepřesná. Šlo v podstatě o občanskou válku mezi protestanty a katolíky, a tak mezi poražené musíme počítat české protestanty, naopak čeští katolíci (kterých také nebylo málo, zejména na Moravě) brali Bílou horu jako světlý okamžik našich dějin. Také národnostní poměřování s Němci je nepřesné, vždyť „české“ stavy vedl do války německý král, většina velitelů byli německy mluvící šlechtici, žoldnéři bojující na české straně byli z nemalé části Němci a nakonec ze 27 „českých pánů“ popravených na Staroměstském náměstí byla skoro polovina také Němci. 

Na druhou stranu je třeba říct, že pobělohorská doba na české země dopadla těžce. Podle Obnoveného zřízení zemského (jakási nová ústava země) nastoupil absolutismus a byla zrušena náboženská svoboda. Když pomineme Židy, všichni ostatní obyvatelé českých zemí museli být jen katolického vyznání (panstvo smělo volit mezi přestoupením ke katolictví a exilem, poddaní museli přestoupit tak jako tak, po dobrém nebo po zlém). Exil tedy volily bohatší a vyšší vrstvy, český národ tak přišel o velkou část svých elit. Habsburská centralizace také s sebou nesla postupné omezování češtiny. Hlavní body Obnoveného zřízení zemského platily až do roku 1848.        

 

Statistika bitvy na Bílé Hoře: